jsou důležitým smyslovým orgánem žraloků a rejnoků. Kromě jiného registrují nepatrné změny elektrického pole způsobené pohyby svalů potenciální kořisti. Rejnok bodlinatý (Leucoraja erinacea) z čeledi rejnokovitých (Rajidae) registruje změny až do 5 nV/cm. Vidíme ho na obrázku (foto Andy Martinez/NOAA, via Wikimedia Commons, public domain). Molekulární základ velké citlivosti příslušných senzorických buněk popsali Nicholas W. Bellono, Duncan B. Leitch a David Julius z University of California v San Francisku. Zodpovídá za něj dvojice spolupracujících iontových kanálů v buněčných membránách - vápenatého a draselného. Velmi nízké změny elektrického pole, mnohem nižší než u obdobných bílkovinných struktur jiných živočichů, způsobí jejich otevření. Kationty Ca²⁺, resp. K⁺ jimi volně proudí, což změní potenciály buněčných membrán. Vzniklý signál nervová vlákna přenáší do mozku. Lze očekávat, že u všech přícnoústých vnímání elektrického pole funguje podobně. Podtřída příčnoústých (Elasmobranchii) zahrnuje žraloky (Selachimorpha) a rejnoky (Batoidea).